Představování má ustálené pořadí: muže představujete ženě, mladšího staršímu, níže postaveného výše postavenému a jednotlivce skupině. Říkáte přitom jméno a příjmení a krátce i souvislost, například „to je Marek Dvořák, můj kolega z Brna“. Pravidlo platí na večírku, v práci i v rodině, mění se jen tón. Níže najdete konkrétní věty, tabulku situací a řešení pro chvíle, kdy něco nevyjde.
- Představujete směrem k tomu, komu patří přednost: muže ženě, mladšího staršímu, níže postaveného výše postavenému.
- Nejdřív oslovíte osobu s předností a teprve pak jí představíte toho druhého.
- Sami se představíte větou „Dobrý den, jmenuji se …“, svůj titul neříkáte.
- Na večírku představuje hostitel, v práci nadřízený nebo ten, kdo vede jednání.
- Partnera představíte jménem a vztahem: „To je můj manžel Tomáš.“
- Ruku podává první ten, komu je druhý představen.
- Zapomenuté jméno klidně přiznejte a zeptejte se znovu.
Obsah článku
Pořadí při představování
Nejdřív oslovíte toho, komu patří přednost, a teprve potom mu představíte druhého: „Paní Nováková, dovolte, abych vám představil pana Dvořáka.“ Pan Dvořák je tu představován paní Novákové, ona se jako první dozví jeho jméno. Smysl pravidla je prostý: osoba, které se prokazuje úcta, nemusí čekat a nemusí se sama ptát, s kým mluví. Jakmile zazní obě jména, je seznámení hotové.
Pohlaví, věk, postavení
Muže představujete ženě, mladšího staršímu a níže postaveného výše postavenému. Ve společnosti má obvykle přednost žena, při výrazném věkovém rozdílu se ale mladá dívka představuje staršímu pánovi, ne naopak. V práci rozhoduje funkce, ne pohlaví ani věk: mladou asistentku představíte řediteli a starší zaměstnankyni mladému řediteli, ne naopak. Výjimku tvoří vysoce postavené osobnosti, například hlava státu nebo církevní hodnostář, kterým se představuje každý.
Jednotlivec a skupina
Příchozího jednotlivce představujete skupině, ne skupinu jemu: „Dámy a pánové, to je Jana Svobodová, nová kolegyně z účtárny.“ V malém kroužku pak jmenujete i přítomné, nejčastěji po směru, jak stojí. Ve větší společnosti stačí představit příchozího těm, kdo jsou nablízku, ostatní se představí sami při podání ruky. Pár představíte jednou větou: „To jsou Kateřina a Michal Novotní, naši sousedé.“
| Situace | Koho představujete | Komu | Kdo podá ruku první |
|---|---|---|---|
| Muž a žena | Muže | Ženě | Žena |
| Mladší a starší dospělý | Mladšího | Staršímu | Starší |
| Mladá dívka a výrazně starší pán | Dívku | Pánovi | Pán |
| Zaměstnanec a ředitel | Zaměstnance | Řediteli | Ředitel |
| Příchozí a skupina | Příchozího | Skupině | Členové skupiny postupně |
| Váš kolega a klient | Kolegu | Klientovi | Klient |
| Člen vaší rodiny a host | Člena rodiny | Hostovi | Podle věku a pohlaví |
Modelová situace krok za krokem
Na narozeninové oslavě stojíte s kamarádkou Janou a přichází váš kolega Pavel, kterého Jana nezná. Otočíte se k ní a řeknete: „Jano, dovol, abych ti představil Pavla Dvořáka, kolegu z kanceláře.“ Pavlovi pak řeknete: „Pavle, to je Jana Malá, známe se ze sboru.“ Jana podá Pavlovi ruku, on ji přijme a řekne: „Těší mě.“ Díky zmínce o sboru má Pavel hned na co navázat: „Co teď zpíváte?“
Jak se představit sám
Když vás nemá kdo představit, přistoupíte a řeknete: „Dobrý den, jmenuji se Petr Král.“ Pořadí platí i tady: muž se představuje ženě dřív, než ona jemu, mladší staršímu. K představení patří oční kontakt, úsměv a případně podání ruky, jehož pořadí popisuje samostatný článek. Na večírku je samostatné představení zcela běžné, nečekejte celý večer, až si vás někdo všimne.
Svůj titul v ústním představení neříkejte. Na vizitce a v pracovním podpisu má své místo, ale nahlas uvádíte jen jméno a příjmení. V práci můžete doplnit funkci nebo oddělení: „Jmenuji se Eva Černá, vedu obchodní oddělení.“ Jak naopak oslovovat druhé, kteří titul mají, vysvětluje průvodce oslovováním titulem.
Co říct a co vynechat
Představení má dvě části: jméno a příjmení a krátkou informaci, na kterou mohou oba navázat. Může to být vztah („můj kolega z Brna“), povolání nebo souvislost s místem („Ondřejův spolužák z gymnázia“). Životopis do představení nepatří, dvě tři slova stačí. Jména zřetelně vyslovte, příjmení obzvlášť, protože právě ono se v hluku nejsnáz ztratí.
Vzorové věty
„Dovolte, abych vám představil svou sestru Lenku.“ „Pane řediteli, to je naše nová asistentka, paní Lenka Havlová.“ „Marto, znáte se s Honzou? Honza učí na té střední škole, o které jsme mluvily.“ „Paní profesorko, dovolte, abych vám představila svého manžela, Tomáše Krále.“ Každá věta obsahuje jméno a něco, co otevře rozhovor.
Vynechte přezdívky, které dotyčný nepoužívá mezi cizími lidmi, a poznámky typu „to je ten, o kterém jsem ti vyprávěl“. O druhém neprozrazujte nic osobního, co by sám neřekl: nemoc, rozvod ani výdělek do představení nepatří, stejně jako poznámky o vzhledu.
Představování partnera a rodiny
Partnera představíte jménem a vztahem: „To je můj manžel Tomáš,“ „to je Klára, moje partnerka“. Samotné „můj muž“ nebo „moje žena“ bez jména nestačí, ostatní by nevěděli, jak se k němu obracet. Na formální akci připojte i příjmení, zvlášť když je jiné než vaše. Členy své rodiny představujete hostům a známým, protože host má přednost: „Pane Horáku, to je moje maminka, paní Alena Kosová.“ Výjimkou je výrazně starší příbuzná, které představíte mladšího hosta.
Děti představíte krátce: „To je moje dcera Ema.“ Ema pak podá ruku a řekne své jméno. Pokud se stydí, nenuťte ji a nemluvte za ni dlouze. Dospívajících se můžete předem zeptat, jak chtějí být představeni, protože někdo dává přednost celému jménu, jiný zdrobnělině.
Večírek a práce
Na večírku
Na večírku představuje hostitel hosty vzájemně a vybírá ty, kteří mají něco společného: „Jano, tohle je Pavel, jezdí na kole stejně jako ty.“ Pak se obvykle vzdálí, aby si mohli povídat. Jak rozhovor po představení rozvinout, ukazuje průvodce small talkem, a pokud řešíte, v čem celý večer vydržet, pomůže článek o tom, jaké boty na večírek zvolit.
V práci
V zaměstnání představuje nadřízený nebo ten, kdo vede jednání. Klientovi představíte svého kolegu, nikoli naopak, protože klient je host a má přednost. Na schůzce dvou firem obvykle začne hostitelská strana: její vedoucí představí sebe a svůj tým, pak totéž udělá vedoucí hostů. Vizitku podáte po představení, ne místo něj. Do pracovního prostředí se hodí i upravené oblečení, například v business casual stylu.
Modelová situace: do týmu nastupuje nová kolegyně a vedoucí ji provádí kanceláří. U každého stolu se zastaví a řekne: „Petře, to je Lucie Malá, od pondělí vede fakturaci. Lucie, Petr Novotný má na starosti sklad.“ Telefonujícího kolegu nepřerušuje a vrátí se k němu později. Na poradě pak Lucii představí ještě jednou všem najednou, aby každý věděl, na koho se obracet.
Když zapomenete jméno
Stává se to každému. Horší než přiznání je předstírat, že jméno znáte, a pak se představení vyhýbat. Řekněte to přímo: „Omlouvám se, vypadlo mi vaše jméno.“ Většina lidí ho ráda zopakuje. Hned ho pak použijte ve větě, aby se vám uložilo: „Děkuji, paní Horáková.“
Máte-li představit dva lidi a jméno jednoho vám vypadlo, vyzvěte je, ať se představí sami: „Vy se ještě neznáte, že? Představte se prosím.“ Vyřknou jména sami a vy si to vaše zároveň připomenete. Na akcích, kde potkáváte hodně nových lidí, si po návratu domů poznamenejte jména i to, odkud dotyčné znáte.
Odpověď na představení
Jako první reaguje ten, komu byl druhý představen: podá ruku a řekne „Těší mě“, případně své jméno, pokud ho představující neuvedl. Představený odpoví stejně: „Dvořák, také mě těší.“ Představuje-li se postupně celá skupina, stačí každému kývnout, podat ruku a říct jméno, celou větu opakovat nemusíte.
Na formální akci se hodí „Velmi mě těší“, v uvolněné společnosti stačí „Těší mě“ nebo „Rád vás poznávám“. Pokud vám jméno nezaznělo, zeptejte se hned: „Promiňte, nerozuměl jsem vašemu příjmení.“ Je to lepší než celý večer oslovovat špatně. Představil-li vás někdo s tykáním a vy si nejste jistí, jak pokračovat, pomůže článek o tykání a vykání.
Časté chyby při představování
Nejčastěji se plete pořadí: „Pane Dvořáku, to je paní Nováková“ zní nenápadně, ale muž se tak dozvídá jméno dřív než žena. Druhou chybou je představení bez příjmení, kdy ostatní nevědí, zda tykat, nebo vykat. Třetí je představování přes stůl, přes rameno nebo s rukou v kapse. Neopomeňte ani osobu, která stojí opodál: kdo zůstane nepředstaven, cítí se přehlížený.
Chybou je i představit se titulem („inženýr Král“) nebo představovat sebe jako „paní Černou“. O sobě říkáte jméno a příjmení bez oslovení a bez titulu. Další pravidla pro první setkání shrnuje přehled společenské etikety.
Časté otázky
Koho představuji první, muže, nebo ženu?
Muže představujete ženě, takže nejdřív oslovíte ženu a řeknete jí jméno muže. Výjimkou je mladá dívka a výrazně starší pán nebo vysoce postavená osobnost.
Mám se představit i s titulem?
Ne, v ústním představení stačí jméno a příjmení. Funkci nebo oddělení můžete doplnit, pokud to druhému pomůže.
Je nutné podat ruku při představení?
Není to povinnost, ale v Česku je to obvyklé. Ruku podává první ten, komu je druhý představen.
Co když neznám jména obou lidí, které chci představit?
Vyzvěte je, ať se představí sami: „Vy se ještě neznáte, že? Představte se prosím.“
Jak představit partnera, když nejsme manželé?
Řekněte jméno a vztah, například „to je Klára, moje partnerka“. Pojmenování vztahu si zvolte takové, které vyhovuje vám oběma.
Jak se představit na pracovní schůzce?
Jménem, příjmením a funkcí, například „Jan Beneš, vedoucí nákupu“. Po podání ruky můžete předat vizitku.
Mám opakovat jméno, které jsem právě slyšel?
Ano, pomůže vám to si ho zapamatovat. Stačí říct „Těší mě, pane Dvořáku“.
Jak se zachovat, když mě nikdo nepředstaví?
Představte se sami větou „Dobrý den, jmenuji se …“. Na večírku je to zcela běžné.
Platí pořadí představování i v online hovoru?
Ano. Organizátor hovoru představí nově příchozího ostatním a začne osobou s předností, například klientem nebo nadřízeným.
