Small talk, česky společenská konverzace, je lehký rozhovor o věcech, které nikoho nezatěžují: o cestě, místě, jídle, společném hostiteli nebo počasí. Neslouží k výměně informací, ale k navázání kontaktu a k tomu, aby dva lidé zjistili, zda si mají co říct. Dá se naučit stejně jako pozdrav. Stačí položit otevřenou otázku, poslouchat odpověď, navázat na ni a včas se zdvořile rozloučit.
- Small talk je zdvořilý začátek rozhovoru, ne zkouška vtipnosti.
- Ptejte se otevřeně: „Jak jste se sem dostali?“ místo „Líbí se vám tu?“.
- Poslouchejte a navazujte na to, co druhý řekl.
- Peníze, zdraví, politiku, náboženství, vzhled a otázky na děti nebo vztahy nechte stranou.
- Rozhovor ukončete větou a rozloučením, ne útěkem k telefonu.
- S cizincem mluvte pomalu, jednoduše a bez slangu.
Obsah článku
Co je small talk a k čemu slouží
Anglické small talk doslova znamená malý rozhovor. Česky se mu říká společenská konverzace, a když se o něm mluví s despektem, řeč o ničem. Obsah opravdu není hlavní. Dva lidé, kteří se neznají, si během pár minut ověřují, že ten druhý je přívětivý, nechce se hádat a má chuť mluvit. Teprve potom se rozhovor může stočit k tomu, co je pro oba zajímavé: k práci, k cestování, ke společným známým.
Mnoho lidí small talk nemá rádo, protože jim připadá povrchní. Právě tahle vrstva ale dělá z cizích lidí v jedné místnosti společnost. Hodí se na začátku schůzky, ve výtahu, na pohovoru, ve frontě na šatnu i na rodinné oslavě. Nepotřebujete k němu vtip ani velké znalosti, jen zájem o druhého a několik osvědčených postupů.
Jak rozhovor začít
Nejsnazší začátek vychází z prostředí, ve kterém jste oba. Poznámka o místě, hudbě nebo občerstvení nikoho nezatěžuje a každý na ni umí odpovědět. Pokud se neznáte, nejdřív se představte jménem a příjmením a souvislostí, odkud se znáte s hostitelem, jak popisuje článek o představování. Pak přidejte otázku, na kterou nejde odpovědět jen „ano“ nebo „ne“.
Začátky, které fungují
„Jak jste se sem dostali, jeli jste z daleka?“ „Znáte Martinu z práce, nebo ještě ze školy?“ „Ochutnal jste už ty slané koláčky? Prý je pekla sama hostitelka.“ Každá z těchto vět nechává druhému volbu, kolik toho prozradí. Otázka „A co děláte?“ je běžná, ale pro člověka bez práce nebo na mateřské může být nepříjemná. Mírnější verze zní: „Čemu se teď věnujete?“ Druhý si sám vybere, jestli bude mluvit o práci, o dětech, nebo o zahradě.
Když přistupujete ke skupince
Ke skupině, která už spolu mluví, přistupte zvolna, chvíli poslouchejte a do rozhovoru se zapojte, až nastane pauza: „Dobrý večer, můžu se přidat? Slyšel jsem, že se bavíte o Lisabonu.“ Skupinka stojící v otevřeném půlkruhu nového člověka obvykle přijme, dva lidé otočení k sobě čelem spíš řeší něco soukromého.
Vhodná témata a témata, kterým se vyhnout
Držte se věcí, o kterých má každý co říct a které nevyvolávají spor. Vhodná je cesta a doprava, místo setkání, jídlo a pití, společný hostitel, kultura, cestování, koníčky a sport. Nevhodné jsou věci osobní, citlivé nebo takové, které lidi rozdělují. Nejde o zákaz o nich kdy mluvit, jen je při seznamování neotevírejte jako první vy.
| Vhodná témata | Nevhodná témata | Proč |
|---|---|---|
| Cesta, místo, doprava | Plat, ceny, majetek | Peníze vedou k porovnávání a mohou ponížit |
| Jídlo, víno, kuchyně, recepty | Zdraví a nemoci | Je to soukromé, kdo chce, řekne to sám |
| Knihy, filmy, výstavy, hudba | Politika a náboženství | Polarizují a snadno vyústí ve spor |
| Cestování a plány na dovolenou | Váha, vzhled, věk | Hodnocení těla se může dotknout |
| Společný hostitel, koníčky, sport | Děti, vztahy, plány na rodinu | Za otázkou se může skrývat bolestné téma |
| Počasí a roční období | Pomluvy o přítomných nebo společných známých | Posluchač si domyslí, co říkáte o něm |
Když se rozhovor k citlivému tématu stočí sám, nemusíte ho násilím utnout. Řekněte svůj pohled jednou větou a nabídněte jiné téma: „Na tohle mám asi jiný názor, ale nechme to na jindy. Byl jste na tom koncertě v sobotu?“ Otázka „Kdy už budete mít děti?“ nebo „Nezhubla jste?“ nepatří do small talku nikdy, ani míněná přátelsky.
Otevřené otázky a naslouchání
Dobrý rozhovor stojí na střídání. Když jeden jen vypráví, druhý se nudí, a když jen odpovídá, připadá si jako u výslechu. Otevřená otázka začíná slovy „jak“, „co“, „proč“ nebo „jaké“ a zve k vyprávění. Uzavřená otázka typu „Líbí se vám tu?“ vede k jednoslovné odpovědi. Pomáhá také navazující otázka, která ukazuje, že jste poslouchali: „Říkal jste, že jste byl v Lisabonu, co vás tam nejvíc překvapilo?“
Naslouchání je víc než mlčení, než přijdete na řadu. Dívejte se na mluvčího, přikyvujte a nerozhlížejte se po místnosti, jestli tam není někdo zajímavější. Nepřebíjejte cizí příběh vlastním („To nic není, já jsem jednou…“). Když něčemu nerozumíte, zeptejte se: „Tomu vůbec nerozumím, jak to funguje?“ Lidé rádi vysvětlují, co je baví. Telefon při rozhovoru patří do kapsy, jak připomíná etiketa mobilního telefonu.
Modelová situace u bufetu
Na firemním večírku stojíte u bufetu vedle kolegyně z jiného oddělení, kterou znáte od vidění. „Dobrý večer, my se asi známe z chodby, jsem Tomáš z logistiky.“ Ona se představí a vy navážete: „Jak se vám sedí v nové kanceláři, zvykáte si?“ Ona zmíní, že má teď delší cestu. „Odkud jezdíte?“ Za pár minut mluvíte o vlaku z Berouna, o obědech v okolí a o tom, kam kdo pojede v létě. Víc k tomu potřeba není.
Jak rozhovor zdvořile ukončit
Umět skončit je stejně důležité jako začít. Rozhovor uzavřete poděkováním a krátkým důvodem: „Moc mě těšilo, půjdu ještě pozdravit hostitelku.“ „Nechci vás zdržovat, užijte si večer.“ „Rád jsem si s vámi popovídal, snad se ještě uvidíme u kávy.“ Na rozloučenou podejte ruku nebo kývněte, podle toho, jak jste se zdravili. Kdo ruku podává první, shrnuje článek o podávání ruky.
Elegantní je předat druhého někomu dalšímu: „Znáte se s Pavlem? Také jezdí na kole, půjdu vás seznámit.“ Nezdvořilé je naopak odvrátit se uprostřed věty nebo zírat přes rameno, s kým byste raději mluvili. Neslibujte „určitě si někdy zajdeme na kafe“, pokud to nemyslíte vážně; stačí upřímné „Rád jsem vás poznal“.
Small talk v práci
V kanceláři má small talk praktický smysl: buduje důvěru mezi lidmi, kteří spolu musí pracovat. Odehrává se u kávovaru, ve výtahu, v prvních minutách porady. Neptejte se na plat, na názor na vedení ani na to, zda kolega neplánuje odejít. Lepší jsou otázky na víkend, cestu do práce nebo na rozdělanou práci, která ho baví. Hlídejte délku: kdo má na stole hořící termín, nechce u kávy stát dvacet minut.
Na pohovoru a na důležité schůzce bývají první minuty small talk, kterým si obě strany zvykají. Na otázku „Našla jste nás snadno?“ odpovězte celou větou, ne „ano“, a klidně přidejte postřeh o cestě. Jak se na pohovor obléct, radí článek o oblékání na pohovor, přechod na tykání mezi kolegy řeší tykání a vykání.
Večírek, svatba a návštěva
Na večírku se lidé přesouvají mezi skupinkami, rozhovory jsou proto krátké a pružné. Kdo stojí sám, toho přizvěte: „Pavle, pojď k nám, bavíme se o tom výletu na Šumavu.“ U stolu, třeba na svatbě, mluvíte hlavně se sousedy po obou stranách a nikoho nenecháte celý večer bez řeči. Hostitel má za úkol hosty seznamovat a nabídnout jim téma, které je spojí: „Jirko, Lenka také učí, to si budete rozumět.“
Na dlouhý večer se hodí pohodlné boty na večírek, abyste nemysleli na bolavé nohy místo na rozhovor. První rande je small talk ve zkoušce: lepší je ptát se, co druhého baví, než vyprávět vlastní životopis, a o oblečení na něj píše článek jak se obléknout na první rande. Další pravidla chování shrnuje rozcestník společenská etiketa.
S cizincem
S někým, kdo česky nemluví nebo jen trochu, mluvte pomaleji, zřetelně a krátkými větami. Vynechte slang, ironii a přísloví, která se nedají přeložit. Ptejte se na pobyt: co se mu tu líbí, co už viděl, co by rád ochutnal. Zájem o jeho zemi je vítaný, ale politiku, válečné konflikty a historické křivdy nechte stranou, dokud je sám neotevře.
Zvyklosti small talku se mezi zeměmi liší. Někde je běžné dát se do řeči s neznámým ve frontě, jinde to působí dotěrně, a liší se i to, jak blízko u sebe lidé při hovoru stojí. Sledujte, jak se chová druhý, a přizpůsobte se. Když nerozumíte, požádejte o zopakování, případně si slovo napište. Vtipy o národních povahách vynechte, i když je druhý přijme s úsměvem.
Časté otázky
Jak začít small talk, když nevím, co říct?
Začněte tím, co oba vidíte nebo prožíváte: místem, jídlem, cestou. Otázka „Jak jste se sem dostali?“ je neutrální a zve k vyprávění.
O čem se u small talku nemluví?
O penězích, zdraví, politice, náboženství, váze a vzhledu a o dětech nebo vztazích. Pokud téma otevře druhý, reagujte stručně a převeďte řeč jinam.
Jak dlouho má small talk trvat?
Na večírku obvykle několik minut. Pak se rozhovor buď stočí k hlubšímu tématu, nebo se přirozeně uzavře.
Co dělat, když mi dojdou témata?
Vraťte se k něčemu, co druhý zmínil dřív, a zeptejte se na podrobnost: „Říkal jste, že rád cestujete, kam byste se chtěl podívat dál?“
Jak se vyhnout trapnému tichu?
Krátké ticho není chyba. Nechte druhému chvíli na rozmyšlenou, pak položte novou otevřenou otázku nebo se zdvořile rozlučte.
Jak ukončit rozhovor, který se vleče?
Poděkujte a řekněte důvod: „Děkuji za příjemné povídání, půjdu pozdravit známé.“ Podejte ruku a odejděte s úsměvem.
Je small talk v práci nutný?
Povinný není, ale krátký rozhovor u kávy usnadňuje spolupráci. Nikdo od vás nečeká, že budete vyprávět o soukromí.
Jak vést small talk s cizincem?
Mluvte pomalu, jednoduše a bez slangu. Ptejte se na pobyt, jídlo a plány, ne na politiku nebo osobní věci.
Co když se mi téma nelíbí?
Řekněte svůj postoj jednou větou a nabídněte jiné téma. Spor není nutný, stačí rozhovor zdvořile přesměrovat.
[…] Pak se obvykle vzdálí, aby si mohli povídat. Jak rozhovor po představení rozvinout, ukazuje průvodce small talkem, a pokud řešíte, v čem celý večer vydržet, pomůže článek o tom, jaké boty na večírek […]